Smečka - 1.kapitola

5. května 2013 v 11:53 | Chika-chan |  Smečka
Ták, políbila mě múza tak vám sem přináším nový cyklus. Určitě je pro milovníky vlků a těch co mají v příběhu rádi více párů a fantasy. :3 Tahle kapitola je jen takový úvod;) Ještě dnes přidám 2. kapču, tak sem jukněte ;)
Prosím o komentíky :3
Chika-chan
Ryuu a Akeno


Sedím na přední sedačce vedle řidiče, tedy vedle své matky. Naposledy se otočím k záři velkoměsta a zašeptám tiché sbohem.
"Kam to vůbec jedeme?" zeptám se své energetické matky. Ta se usměje. Na tvářích se jí oběví vrásky.
"Uvidíš." řekla mi slovo, která jsem čekal. Vzdychl jsem a otočil jsem hlavu k okénku a pozoroval jsem ubíhající cestu. Cesta se každou chvílí měnila. Chvilku jsem viděl obrovská pole, chvilku zase ohrady se všelijakým dobytkem. Pak se cesta změnila na obrovský, temný les. Zbystřil jsem. Na kraji lesa se mihl stín, ale nebyl jsem si jistý jestli zase nemám vidiny z únavy, přeci jen už jedeme pár hodin. "Kdy už tam budeme?" zeptám se a zívnu.
S mamkou se stěhujeme z velkoměsta do nějaké vesnice na severu. Důvod mi mamka neřekla, ale zřejmě kvůli tomu, že v té vesnici bydlí tetička a mamka jí tam nechce nechvat samotnou když je tak stará. Je to příjemná změna. Konečně vypadnout z ruchu aut a neslušných lidí. Kam se jen podíváte je to samí feťák, alkoholik nebo dokonce pedofil.
Na zadní sedačce se zavrtí můj mladší bratr. Je mu 15 a jmenuje se Akeno. Je otravný, ale mám ho rád. Má blonďté vlasy, zelenomodré oči a je bledý, vlastně u nás v rodině je každý bledý.
"Za chviličku." odpoví mi mamka a zívne. Přikývnu a znovu zaměřím svoji pozornost na cestu. Les začínal být řidší. Mezi stromy se objevil vlk, který měl modré oči. Ale nevypadaly jako ty vlčí, na to byly až moc inteligentní. Vypadaly lidsky. Vlk se mi zpříma kouká do mích rudých očí a já mu pohled opětuji. Uvědomím si, že ten okamžik trvá až moc dlouho. Všimnu si, že mamka zastavila. To už jsme na místě?
"Tak a jsme tady. Ryuu, probuď Akena." nařídila mi a já byl nucen odtrhnout oči od toho vlka. Lehce zatřesu s ramenen mého bratra, který vyskočí a praští se do hlavy. Začnu se smát. Bratr po mě hodí vražedný pohled, ale já nepřestanu. Akeno nafoukne tváře a odvrátí ode mě pohled. Podívám se na to místo, kde předtím stál vlk, ale ten už tam není. Vzdychnu.
"Mami, tady žijí vlci?" optám se zvědavě a vystoupím. Hned na to vystoupí i má matka s bratrem. "Asi ano, jsme v horách." odpoví mi matka a do rukou mi vrazí tašky. Vzdychnu. Bratr si stoupne vedle mě. Matka spustí kázaní : "K tetičce se budete chovat slušně, budete jí pomáhat a neodmlouvat! Moc dobře víte, že je vážně nemocná a je od ní moc milé, že nás u sebe nechá! U ní doma se nebudete hádat a žádný rachot!..." Dál už jsem jí neposlouchal. Začal jsem hypnotizovat místo, kde předtím stál onen vlk. Jak moc bych si přál, aby se tu znovu objevil.
"Ryuu!" zamává mi před očima rukou Akeno a vytrhne mě z "tranzu." "Co je?" vyjedu na něj podrážděně. "Nic, jen že na tebe s mamkou čekáme!" odpoví mi stejným tónem hlasu.
Něco zabručím a vydám se za mamkou, která stojí před masivními dveřmi hnědé barvy. Za chvíli vedle ní stojím spolu s bratrem. Mamka lehce zaklepe. Chvilku trvá než se dveře otevřou a na nás se zářivě usměje stará, vráščitá paní, která má pomocné berle. Vypadá tak na 80. Matka mi říkala, že si jí asi nebudu pamatovat ale ona mě určitě ano. Býval jsem tu s ní do svých 5 let, tvrdí mamka, ale já si nevzpomínám.
Stará paní nás pozve dovnitř mávnutím rukou, bez toho aby mi něco řekla. Bratr ke mě zašeptá : "Je němá." Ale uslyšela to mamka a propodla nás vražedným pohledem. Polknul jsem. Teta nás každého odvede do svého pokoje. Mě jako posledního. Došli jsme do 2. patra domu a tam se teta natáhla ke stropu a stáhla schody na půdu. Vyšla je a já šel za ní. Rozhlédnul jsem se po obrosvké místnosti. Vůbec to tu nevypadalo jako na půdě. Usmál jsem se na paní a poděkoval jí. Ta kývla a odešla. Popošel jsem k posteli s černým povlečením a přejel jsem po ní rukou. Pak jsem došel k otevřenému oknu, které bylo jen kousíček od postele. Vykouknul jsem z něj, měl jsem krásný výhled na les. Pro sebe jsem se usmál. Tady se mi bude líbit.
Převléknul jsem se do věcí na spaní a zalezl do postele. Chvíli jsem koukal do stropu. Venku jsem slyšel cvrkot kobylek. Po chvilce jsem uslyšel i dlouhé vlčí zavytí, které následovalo dalším ale hlubším. Poznal jsem, že to vyje více vlků. Chvilku jsem je poslouchal, dokud jsem se nevydal do říše snů.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Denča Denča | 5. května 2013 v 12:11 | Reagovat

:33 Bomba!:DD Tenhle příběh se ti povedl doufám že to dopíšeš...:DD že bude další část" :DD :-P  :-P  :-P  :-D

2 martin martin | 5. května 2013 v 12:36 | Reagovat

moc pěknéééééééééééééééé

3 Eru Eru | 5. května 2013 v 12:38 | Reagovat

Subarashi! (y) úžasné x3 miluju povídky s vlkama teším se na pokračování :3

4 Dara Dara | E-mail | Web | 5. května 2013 v 13:04 | Reagovat

Milujeem vĺčov... :3 A táto poviedka vypadá sľubne, takže som zvedavá na pokračovanie... 8-)

5 Anežka Anežka | E-mail | 5. května 2013 v 16:10 | Reagovat

to je hezky sem zvedava na pokračovani :-)  :-D  :-P

6 Hin-chan Hin-chan | 5. května 2013 v 18:40 | Reagovat

Miluju vlky! :3 Doufám, že se tam stane něco typu : Vlk se proměnil v člověka a Ryuu se zamiloval...Nebo tak něco :D

7 Chika-chan Chika-chan | 6. května 2013 v 14:11 | Reagovat

Jsem ráda, že se líbí :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama