Vlčí slib

22. června 2013 v 14:46 | Hachiko |  Vlčí slib


Seděl jsem na podlaze. Obímal jsem si kolena. Černá štice vlasů mi spadala do očí. Brečel sem. Ani nevím proč. Prostě jsem brečel. Z očí se mi kutáleli slzy. Průzračné jako voda. Některé kapičky se mi zachytili na mích dlouhých řasách. Vzlykl sem. Potáhl sem nosem. Snažil jsem se uklidnit. A však bezúspěšně. Slzy padat nepřestali. Nechal jsem je teda téct. Podvozek auta nadskočil. Trhlo se mnou. Svalil jsem se na zem. Zakašlal sem. Naskočilo mi. Zvedl sem se z podlahy a znovu sem se posadil. Zatřásl sem hlavou. Musel sem na měl zapomenout. Zapomenout na něj, na jeho zradu. Setřel sem si hřbetem ruky slzy a natáhl sem se dopředu k okénku. Stromy byli čím dál blíž k sobě. *Super, tak mi jedem až na konec světa.* pomyslel sem si podrážděně. Ich kůra byla tmavší a tmavší čím hlouběj sme jeli do lesa. Listy byli skoro černé jakoby umírali. Po zádech mi přeběhla husí kůže. Náhle jakoby se v autě ochladilo. Přitáhl sem si mikinu blíž k sobě. Z úst mi šla pára. Snažil sem se instinktivně odtáhnout of okna. Něco mě však nechtělo pustit. Začal sem se třást. A tehdy to mé oči spatřili. To co spůsobilo ten pocit chladu. Byla hluboká tma já to však přes to viděl. Ženu. On tedy pokud se to vůbec dalo ještě nazvat ženou. Měl sem o tom dost silně pochybnosti. Byla totiž přikována ke stromu. Neměla na sobě nic. A tím nemyslím jen oblečení. Neměla na sobě skoro nic. Kůže už z ní slezla a teď držela jenom na chodidlach. Maso už hnilo a odpadávalo od kosti. Na některých místach ještě drželo. Černé, prohnité, skrvavené maso. Jediné co ještě jaksi drželo na kostře byli vnitřnosti. Některé vyseli z kostri ven, jiné naopak překvapivě drželi. Chtěl sem vykřiknout strachem ale z úst sem nevypustil ani hláska. Prudce sem se odtrhl od okna a přeletěl na druhou stranu auta. Vrazil sem do dveří až to zadunělo. Schulil sem se do klubíčka a zavřel sem oči...***Prudce sem se posadil. Usnul sem. Máma už nejela. Auto stálo. Otevřeli se dveře do našeho malého přivésu kde sem se spolu s částí naších věcí vezl i já. Vystoupil sem a rozhlédl sem se. Les vypadal strašidelně jako z nějakého hororu. Dům na tom nebyl o nic líp. Vypadal jako taková hororovější verze domu Spidewicků. Vzdychl sem. Čím dál lepší a lepší. A k tomu tu nebydlíme sami. Měl tu s námi bydlet ještě nějaký kluk. Vzal sem pár věcí z přívěsu a šel sem s nimi do domů. Tašky sem pohodil v hale. Odfrkl sem si. Zapnul sem světla a vyrazil sem si zabrat pokoj. Nastěhoval sem se hned do prvního do kterého sem vešel. V ruce sem měl jenom svoji tašku ostatní byli v hale. Hodil sem ji na obrovskou manželskou postel s nebesi. Rozhlédl sem se po pokoji. Byl vymalován tmavými barvami. Převážně bordovou a černou. Nábytek byl jednoduchý, tmavěhnědý. Na stěně se namísto obrazu nacházela tapisérie. Byli na ní dva vlci. Jeden černý a druhý bílí. Rvali se. Okolo nich byl do kruhu vyšit ornament. Byli to tři hadi. Zapletení. Dva hlavní se proplétali a požírali navzájem. Třetí se proplétal mezi ně a taky požíral sám sebe. Fascinovaně sem na to hleděl. Z tranzu mě vytrhlo vlčí zavytí. Trhl sem sebou. Potřásl sem hlavou a svalil sem se do postele. Schulil sem se do klubíčka a oblečení sem usnul...***Zahrmělo. Vlk utíkal přes hustý les. Jeho hustou bílou srst máčeli kapky deště. Ze zubů mu kapali kapičky krve, kterou měl i na své srsti. Nebyla jeho, ale přesto byla vlčí. Oblohu proťal další blesk. Na chvilku osvětlil les a odhalil Bílému jeho pronásledovatele. Černý vlk se za ním řítil neuvěřitelnou rychlostí. Ze zranění mu tekla krev. V očích měl šílenství. Bílí přidal. Musí se dostat do domu. Utíkal. Utíkal pred Černým co mu nohy stačili. Jako spasení jeho oči spatřili dům. Přidal ještě víc. Černý ho ale doháněl. Jeho hrůzostrašné zuby se k blížili. Jeho smrt byla na dosah. Naštěstí ho ale zachránila ochranná pečeť domu a on unavený a slabý dokulhal do malé boudky s nářadím blízko domu. V boudce padl únavou na zem a propadl říši snů.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Saskie Saskie | E-mail | Web | 30. června 2013 v 16:19 | Reagovat

Podle mě je to úžasná povídka :3 jsem zvědavá na pokračování ^^ Ale myslím že používat víc Enter pro odstavce by bylo jenom plus ^^ Je to víc přehlednější a působí to urovnaněji.
Jen malá rada xD

2 Hachi Hachi | 30. června 2013 v 19:32 | Reagovat

[1]: mno víš :"DD já to píšu na mobilu a pak to nahazuji na blog a tím se všechny entery mažou, a mé se to pak nechce dělat :"DDD

3 Saskie Saskie | E-mail | Web | 1. července 2013 v 9:12 | Reagovat

[2]: áhá xD tak to pak promiň xD

4 nicol776 nicol776 | 24. srpna 2013 v 13:14 | Reagovat

je to úžasná povídka, jsem zvědavá na pokračování :) :D

5 kilia ice kilia ice | E-mail | Web | 13. července 2014 v 18:49 | Reagovat

SOM HROZNE ZVEDAVá NA POKRAčKO. BUDE EšTE VôBEC NIEKEDY ? :D  :D  :D  :D

6 Alesa Alesa | 10. července 2015 v 19:40 | Reagovat

Prosím pokračování příběhu. :)
Je to užasné. :)
Jsi velice talentovaná!  :)

7 WinstonDwere WinstonDwere | E-mail | Web | 15. března 2017 v 16:54 | Reagovat

thanks for this colossal illuminating website, keep up the great undertaking check out this <a href=http://onlinecasinos-x.com>casino online</a> offers    , buy <a href=http://www.sextoysfun.net>sex toys</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama