Pledget time - 2

12. července 2013 v 16:49 | Nikä |  Pledget time
Itachi nebyl schopen slova když viděl tu známou tvář. Proto se už nezdráhal a promluvil: ,,Sa - Sa - Sasuke?"
,,Ahoj Itachi." Usmál se na něj Sasu.
,,J - jak to, že.....Proč si se vydal za Tobiho? A kde vůbec je?" Začal se čím dál tím více ptát starší Uchiha.
,,Nevyptávej se prosím." Podíval se na něj teskně krátkovlasý muž a aby si byl 1oo% jist, že se opravdu ptát nebude tak ho umlčel svým dlouhým polibkem. Ita ho jen lehce odstrčil. ,,Sasuke podívej, když se chceš líbat tak jedině ve skrýši, na veřejnosti se to nehodí." Usměje se na něj Itachi a Sasuke samým překvapením sedí stále na lavičce a dívá se na něj, Ita mu jemně přejede po vlasech. ,,J - já myslel, že budeš naštvaný." Odvrátil pohled a začal se červenat mladší bratr.
,,Proč bych se měl zlobit? Mám tě opravdu rád, ale pořád mi nejde do hlavy kde je vlastně náš Tobi."
,,Nevyptávej se prosím. Bude to lepší." Svůj pohled zase zaměří na bratra. ,,A ještě jedna věc raději mi vrať tu masku." Začal natahovat svou ruku pro svou věc. Černovlásek se natáhl pro masku kterou upustil na zem.
,,J - jasně. Tady." Podal mu ji dotyčný. ,,Půjdeme? Já jen, že je čas k obědu." Neztrácel svůj melodický hlas.
,,Máš pravdu měli bychom jít." Starší Uchiha se postavil a podal ruku mladšímu na znamení toho aby se nenamáhal a mladší Uchiha mu ji podal také a Itachi ho zvedl na nohy.




,,Děkuji." Podíval se na něj Sasu a nasadil si svou dřevěnou, oranžovou masku. Ita jenom kývl a potom šli společně zpátky tím samým lesem. Když si tak povídali a smáli se zapomněli na své tempo a už jen pomalými krůčky se procházeli přírodou.
Když dorazili do skrýše tak automaticky si sedli na svá místa a pozorovali své parťáky velmi naštvané a hladové. ,,Kde jste ku*va byli?!" Začal na ně štěkat jako obvykle Hidan a však svůj hněv zklidnil neboť na něj upřel pohled Pein.
Všichni už klidně se najedli a dnes měl službu Kakuzu. Připadal si trapně, když musel umývat nádobí k tomu mu to stěžoval iniciativní Hidan který mu pořád vnucoval zástěrku. Stejně jako teď: ,,Hidane, nech toho nebo tě zabiju." Upřel na něj pohled Kaku.
,,He?" Ukázal na něj prstem Hida. ,,Jako kdybys to ty dokázal Kakuzu." Zasmál se a zástěrka mu upadla.
,,Nechte toho vy dva!" Okřikl je Deidara který si právě četl noviny. Oba parťáci se zklidnili a dělali si svou práci.
Uchihové byli už nahoře v patře. A šli každý svým směrem do pokoje jelikož byl odpolední klid. Ita když už byl na prahu svého pokoje tak za sebou zabouchl a praštil sebou do postele. Chvíli odpočíval a přemýšlel má jít nebo nemá? Tato otázka mu vrtala hlavou hodinu než se rozhodl, že půjde za svým malým bráškou. Zvedl se z postele otevřel dveře a pak je za sebou zabouchl. Šel po červeném koberci rovnou na konec chodby kde sídlil Tobi.
,,Kam jdeš Itachi?" Usmál se na něj Kisame. ,,No jestli jdeš za Tobim tak ten tu právě není." Nečekal na jeho odpověď a hned mu odpověděl sám.
,,A - aha. A kde je?!" Začal hned vyvádět a naléhat na žraločího muže.
,,Mno prý šel někam na nějakou vyšší skálu nebo co.." Kisame už zahlédl jenom šmouhu která proletěla ven.
Itachi běžel na to místo, nevěděl co tam dělá proč tam šel. Jen měl strach, že se stane něco hrozného.
* * *
Sasuke se svou maskou na tváři seděl na kameni v záři slunce. Přemýšlel a vlastně i na někoho čekal. Nebyl to jeho bratr nýbrž člověk kterého nenávidí. Dočkal se. Za ním se objevil stín který nečekal na nic a začal k němu mluvit: ,,Dlouho jsme se neviděli Madaro(pozn. myslí tím Tobiho jelikož se postupem času začal tak říkat už ho tak automaticky jmenoval) , myslím si, že mi něco dlužíš nebo ne?" Usmála se postava která se ze stínu formovala. Sasu neřekl nic neboť nevěděl co. Jen čekal co řekne dál. Paprsky se dotýkali postavy která měla rudě krvavé oči se zorničkami lišky. Celý pokrytý takzvaným liščím pláštěm. Sasuke věděl, že je to jeho starý známí. ,,Naruto..je to opravdu velmi dlouho co jsme se neviděli." Usmál se pod maskou černovlásek a snažil se chovat jako on.
Po tom co mu už Naru neodpověděl se otočil a svým kunaiem se vrhl proti němu. Minul. Naruto se v rychlosti přesunul za jeho záda. ,,Heh, rychlost jako žlutý blesk, že?" Nesnažil se otočit maskovaný muž.
* * *
Zatímco mezi sebou oni bojovali tak Itachi se hrnul lesem přímo k té skále. Slunce pomalu už zapadalo byli to celé hodiny než konečně dorazil na konec toho lesa než se prodral větvemi a sem tam kameny. Byl rád když už oddychoval na onom místě. Brzy se mu však dech zarazil. Stál ta, už klidnější Naruto a v ruce držel kunai od krve vlastně on už měl i oblek od krve. Když ho spatřil nevěřil tomu. Co tu vlastně dělá? Neznal odpověď. Pak si, ale všiml pohybu který se odehrál pod pohledem útočníka. Sasuke byl na zemi a aby toho nebylo málo zraněný. Strnul nebyl schopen pohybu. Je z jednoho oka mu stékala slza po tváři. Uzumaki si ho všiml a rychle zmizel. Ita se hrnul hned ke svému mladšímu bratrovi ten měl rozbitou masku a byl také celý od krve. Nahmatal mu tep. Stále tepe, ale jen slabě. Rychle si ho vzal do náruče a běžel zase zpátky tentokrát kratší ale mnohem strmější cestou. Celou dobu na něj mluvil a vyčítal si, že na něj nedával pozor.
Zakopl o pár šutrů a větví než se dokodrcal zpátky k Akatsuki. Rychle se objevil ve dveří: ,,Pomozte mi prosím nebo vykrvácí." Začal žalostně prosit Itachi, protože věděl, že na to nestačí. Akatsuki se jenom udiveně dívali na Uchihy, starší musel částečně zakrývat tvář mladšího jelikož maska byla napadrť. Brzy se k němu sklonil Pein a vzal si mladšího Uchihu do náruče podíval se na Konan a šel i s ní nahoru do jeho pokoje.
Muž s dlouhými vlasy padl vyčerpáním na zem. ,,Itachi??!" Začal na něj křičet Dei a Kisame.
,,Nechte ho! Prosím! Vždyť nic neudělal! Nesundavejte mu masku!" Začal sebou šít v posteli starší Uchiha. Byl to sen který tak nenáviděl a který ho trápil už velmi dlouho. Žádný jiný prostě neexistoval než jenom tento. U jeho lůžka bylo další a tam ležel mladší bratr. Stále v kómatu. Ita se mezitím probouzel otočil se a ze své druhé strany zahlédl Konan. ,,C - co se stalo?" Začal se vyptávat chraplavým hlasem Itachi.
,,Nemluv. Udělá se ti hůř." Usmála se modrovlasá holka. ,,Vše ti vysvětlím." Svůj výraz změnila. ,,Vím moc dobře, že ten pacient vedle tebe je Sasuke Uchiha a ne Tobi. Naštěstí to vím jen já a Pein. Ano i on. Museli jsme ho omýt a ošetřit. Teď je v umělém spánku a bohužel přišel o oči. Nevíme jak se to stalo. Prostě už je neměl, když jsme ho ošetřovali." Sklesla svou hlavu Konan.
,,Co - cože?!" Začala vyvádět starší Uchiha. Itachi uklidni se. Okřikl ho Pein který stál na prahu pokoje. Ita se zklidnil a upřel pohled na své bratra.
,,Chápu, že jsi v rozpacích. Ale vem si, my nevíme ani kde je pravý Tobi navíc by mě zajímalo proč nemá oči a jak to, že jste přišli oba od krve." Pokračoval dál zrzek a dal si ruce do podpaží.
,,Tak já mu dám ty svoje." Rozhodl se Ita.
,,Nemůžeme ti bránit, ale uvědom si, že nebudeš schopný ničeho." Upozornila ho Konan.
,,Já to vím." Posadil se Ita.
,,Dobrá, uděláme to dnes. Nejlépe hned teď než se probudí." Pokračovala dívka.
Skupinka se přesunula do temné místnosti. Kde se už černovlásek posadil a čekal co se bude dít dále. Ten kdo to měl udělat byl Pein on to nechtěl udělat jenže Konan musela kontrolovat tep a všechno možný. Přesně za tři sekundy co zrzek odříkal se místností ozývalo sténání. Křik z bolesti. ,,Já tě obdivuji, tohle vydrží málokdo." Mluvil na něj Pein který už v ruce držel jedno oko. Z Itachiho důlku mu stékala krev.
Zrzek natahoval ruku proto další. Tou místností se ozýval zase bolestivý křik, ale nebyl už tak silný jako ten předešlí. ,,Konan dej mu obvaz přes oči." V rychlosti na ni promluvil Pein a jeho oči si dal do jedné z lahviček. Dívka mu dávala obvaz přes oči a obdivovala to co vydržel. Brzy viděl svého staršího bratra ten mladší. Nechápal proč má tu pásku. ,,Itachi?! Co se děje? Proč máš ten obvaz a já mám větší sílu."
,,No víš, já....jsem své oči obětoval pro tebe. Někdo ti je asi vypíchl a neměl si je. Nechtěl jsem ti ztěžovat život a dal jsem ti své oči. Nedělej si se mnou hlavně starosti." Usmál se na něj.
,,Ale - ale." Začal vzlykat a pohladil ho po vlasech Sasu. Itachi byl připojen ještě na přístrojích aby byl kontrolován tep a také krev. Když ho krátkovlasý chlapec viděl nemohl si pomoct a odešel. Sedl si na tu lavičku kde posedávali když se po dlouhé době jejich tváře zase setkali.
Brzy však šel otráveně zpátky všichni z Akatsuki věděli, že to je Sasuke ale nevěděli kde je Tobi prozatím to nechali být kvůli členovi. Když, ale Sasu otevřel dveře tak všichni měli skleslé hlavy a panovalo ticho. Přerušila ho otázka. ,,Co se stalo?" Podíval se na všechny.
,,Víš, Itachi..." Dei to nedořekl protože on se už hnal po schodech nahoru do pokoje. Otevřel je, nemohl uvěřit tomu co viděl Itachi tam bezvládně ležel. Stále žil nebylo mu, ale pomoci. Jeho krev si nemohla zvyknout na to, že oči už nemá. Sasu se vyhrkl k posteli a začal na něj mluvit a neustále se mu kutáleli slzy po tváři.
,,To je v pohodě Sasuke." Nepřestával se na něj usmívat.
,,Já ti tedy řeknu tu pravdu." Sklesl hlavu Sasuke. ,,Víš já chtěl být s tebou. Vyměnil jsem si to s Tobim. Jsme kamarádi a tak byl ochotný mi uvolnit místo v Akatsuki abych se k tobě dostal. Víš já tě totiž." Černovlásek se zarazil. ,,................miluji." Usmál se konečně mladší Uchiha.
,,Víš Sasuke i když jsem vyvraždil klan...a .... ty .... mě ... neměl ........rád tak i přesto...... tě ......taky miluji." Už dál neodpověděl. Ty přístroje utichli. Bylo jasné, že je mrtvý. Sasu se k němu sehnul a políbil ho. Bylo to naposledy.......
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Artemis Artemis | Web | 14. července 2013 v 13:35 | Reagovat

Je to hrozně smutně a proto mi tak trochu vadí ty zdrobněliny Sasu a Ita, ale jinak je to vážně hezky napsané. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama