Láska vs. Nenávist

31. srpna 2013 v 18:10 | Chika-chan
,,Tak co, vzali tě na tu školu?'' vyzvídá můj o hlavu menší spolužák
. ,,Jo.'' odpovím mu suše a posadím se ke stolu ve školní jídelně. Po mé levici se posadí onen malý spolužák, Michael. Jsme nejlepší kámarádi už od školky, ale čím déle ho znám tím víc mi leze na nervy. Pravdu říct...mě leze na nervy skoro každý.
,,Když přejdeš na tu jinou školu, nebudeme se moc často vídat.'' povzdychne si Michael. ,,Vlastně skoro vůbec, protože ty ven chodíš jen když musíš.''
,,No a?'' řeknu a zakousnu se do jablka.
,,Jsi pořád zalezlý doma...'' vytkne mi. Pokrčím rameny.
,,Jak krysa...'' zamumlá si pod nos Michael.
,,Prostě nemám rád společnost a co jako?'' řeknu podrážděně. Michael zarytě mlčí, vypadá to že přemýšlí. Konečně ticho. Po chvíli se Michael zvedne.
,Když tedy nemáš rád společnost....'' nechá větu nedokončenou, vezme si svůj tác s jídlem a odejde. Vzdychnu. Tohle jsem pos...Odehnal jsem od sebe i tu poslední osobu, která mi alespoň trochu rozumněla. Naobědvám se a pak se vydám domů.
,,Jsem doma!'' zařvu z předsíně a vyběhnu schody. Zamířím k sobě do pokoje, kde se zamknu. Tašku hodím do kouta a plácnu sebou na postel. Zapnu mp4 a sluchátka si dám do uší. Zavřu oči. Konečně pátek. Po chvíli usnu.
***

V neděli ráno si začnu balit věci. Po hodině mám vše potřebné sbalené o další dvě hodiny později už sedím ve vlaku. Vlak se začne rozjíždět. Čeká mě asi tříhodinová jízda. Pevně zavřu oči a pokusím se usnout. Po chvíli se mi to podaří. Miluji spánek.
Probudím se, protože na sobě cítím něčí pohled. Pomalu otevřu jedno oko, pak to druhé. Naproti mně sedí poměrně vysoký, černovlasý kluk asi v mém věku. Stále na mě kouká. Raději otočím hlavu na stranu a podívám se z okna. Poznám, že za hodinu budu na místě. Když na mě ten kluk nepřestává zírat, pootočím hlavu jeho směrem.
,,Co je na mně tak zajímavého?'' zeptám se ho. On se pousměje a jen mávne rukou.
,,Ale nic...'' řekne melodickým hlasem.
,,Tak proč na mě zíráš?''
,,A nemůžu snad?''
,,Ne. Nejsem žádné zvíře v ZOO.'' odpovím mu podrážděně. V domění, že už na mě přestane koukat si vytáhnu rozečtenou knihu; Mlčení jehňátek. Začtu se. Po chvíli si uvědomím, že na mě koukat nepřestal.
,,Přestaň už na mě konečně zírat nebo....!'' zavrčím nebezpečně.
,,Nebo co? Kousneš mě?'' zeptá se mě se smíchem. Mám co dělat abych mu jednu nevrazil. Zbytek cesty se ho snažím ignorovat. Úspěšně. Konečne vlak zastavuje tam kde vystupuji. Popadnu všechny mé věci a doslova vyběhnu z ''kupéčka'' abych už mohl být co nejdál od ''zírajícího kluka''. Jen co vlak zastaví, rychle z něj vystoupím a vydám se do nové školy.

***

Jaký asi bude můj spolubydlící? Pomyslím si když hledám můj pokoj. Najdu ho až na konci dlouhé chodby. Chvilku postávám přede dveřmi hnědé barvy. Aniž bych si to uvědomoval tak jsem koukal na číslo 13, které je na dveřích. Po pár minutách jsem se rozhodl zasunout klíč do zámku. Víc jsem neudělal, protože jsem z pokoje uslyšel zvuky. Takže můj spolubydlící už tam je. Otočil jsem párkát klíčem dokud jsem neuslyšel cvaknutí. Ať můj spolubydlící není idiot! Přál jsem si v duchu když jsem otevíral dveře. Díval jsem se do země, takže jsem ho ještě vidět nemohl. Vešel jsem zády do pokoje abych mohl hned zavřít dveře. Když jsem se otočil, čekal mě šok. Na ''manželské posteli" ležel onen zírající kluk z vlaku. ,,Ty?!" zavrčím nevěřícně. Kluk líně natočil hlavu mým směrem, když mě uviděl, rozzářily se mu oči.
,,Ano, já." odpověděl přidrzlým hlasem, i když jsem se vlastně neptal. Idiot. Zavrtím hlavou a rozhodnu se ho ignorovat. Znovu. Teď budu nesnášet školu ještě víc. Přejel jsem pohledem po pokoji a všiml jsem si, že tu není žádná jiná postel. To s ním mám jako spát v jedné posteli?! To radši bud spát na zemi. Začal jsem si vybalovat, jeho pohled mě doprovázel. Bylo to nepříjemné. Jeho pohled mě šimral na kůži.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama