Chapter 1. - Osudová chyba

18. září 2013 v 19:10 | Chika-chan |  Povídky
Chapter I. - osudová chyba
V chladné, zakouřené místnosti jednoho starého domu kde se scházeli lidé když hráli poker, se právě hlasitě diskutovalo. U dřevěného stolu sedělo 9 hráčů, všichni byli rodu mužského. Před chvílí dohráli kolo, ve kterém zvítězil Hibiki, černovlasý muž se stále chladným pohledem. Vyhrál šestnáctiletého mladíka, ano čtete dobře. Zapomněla jsem zmínit, že tento poker není ten klasický. Nehraje se o žetony. Hraje se o vše co vložíte; lidi, zvířata, majetek, jen ne peníze.
O 2 hodiny později hráli už jen dva muži.
,,Jsi vážne dobrý, Hibiki." pokýval uznale hlavou Alexander, červenovlasý, dvacetiletý muž když znovu prohrál. ,,Už nemám co vsadit, takže se měj a užij si toho kolouška.'' usmál se a kývl bradou ke klukovi, který poslušně seděl Hibikimu u nohou. Hibikimu se blýsklo v očích.
,,Líbí se ti?" zeptal se Alexe podivným tónem hlasu.
,,Ano, líbí. Závidím ti.'' přiznal.
,,Můžeme si o něj zahrát...''
,,He?"
,,No, já bych ho vsadil a ty by jsi vsadil sebe, dalo by se říct..." Hibikiho výklad přerušil pohled Alexe, který jasně říkal : 'Já tvoje hračka nebudu!'
,,Takhle jsem to nemyslel." řekl černovlasý.
,,A jak tedy, když ne takhle?'' podivil se Alex.
,,Kdyby jsi prohrál, zahrál by sis hru, kterou jsem vymyslel.'' odpověděl.
,,Hmm, to by šlo.'' kývl červenovlasý bez toho aby se zeptal o jakou hru se jedná. Tím udělal osudovou chybu.


,,Postupka.'' řekl Alex a vyložil své karty na stůl. Měl 7, 8, 9, 10, J. Průměrná šance na výhru. Hibiki se usmál.
,,Též mám postupku, ale vyšší.'' ukázal své karty. V kombinaci s těmi na stole měl 8, 9, 10, J, Q.
,,Sakra...'' zaklel Alex. ,,Ty musíš podvádět!''
,,Nepodvádím, jen mám štěstí.'' pokrčil rameny.
,,Hm,'' dostal ze sebe rusovlasý ,, takže, jakou hru budu muset hrát?'' přetočil téma.
,,Pojmenoval jsem ji celkem primitivně; Bojiště.'' začal černovlasý. ,,Jeden dům, dvanáct hráčů. Úkol je jednoduchý :vydrž co nejdéle. Jo a ještě něco...je to hra na život a na smrt.''
Alex nevěděl co na to říct. Byl naštvaný, nikoliv na Hibikiho ale na sebe. Než to přijmul tak se měl zeptat o jakou hru se jedná. Povzdychl si.
,,Kdy se začíná hrát?" zeptal se trošku smutně.
,,Zítra...'' odpověděl mu Hibiky. ,,A neboj.'' poplácal ho chlácholivě po rameni když se zvedal. Alex si odfrkl.
Prej neboj, grr, ty si budeš v klídku sedět v křesílku zatímco já budu bojovat o život, pomyslel si hořce s pohledem zarytým v desce pokerového stolu.
,,Dělej...'' ozval se ode dveří Hibiki. Alex se na něj nechápavě podíval.
,,Nemohu riskovat to, že se zítra neukážeš takže dnes spíš u mě.'' pronesl klidným hlasem černovlasý.
,,Ale to se nestihnu rozloučit s rodinou a tak....'' protestoval rusovlasý. Hibiki ho propálil pohledem. Znovu si povzdychl a vstal. Přešel k Hibikimu, ten otevřel rozvrzané dveře vyšel do ulice. Pršelo. Černovlasý schoval pod svůj kabát onoho mladíka, kterého vyhrál. Nechtěl aby onemocněl. O Alexe se nezajímal. Vydal se ke svému luxusnímu autu a Alex ho poslušně následoval a přitom si v duchu nadával do idiotů.



^o^ *Muhehehe....* ^o^


Do pokoje se snažily dostat sluneční paprsky, ale marně. Závěsy byly zatáhnuté. Ptáci venku šťastně pozpěvovali a našemu Alexovi, který se právě válel v posteli, to přišlo hrozné. Snad protože se bál nastávajícího a nebo ho trápila včerejší noc, kdy prohrál v pokeru sám sebe? Kdo ví...
Alex se neklidně přetočil na bok. Kolik je hodin? pomyslel si a pohledem začal hledat hodiny nebo nějaký budík. Našel vkusné hodiny nade dveřmi, které ukazovali devět hodin. Povzdychl si a posadil se. Hned na to se otevřeli dveře a v nich stál drobounký chlapec obléknutý v maidkovském oblečku. V rukou držel nějaké oblečení. Přešel k posteli.
''Dobré ráno, jak jste se vyspal?'' optal se pisklavým hláskem. Kolik mu sakra je?! pomyslel si pobouřeně Alex.
,,Dobré...'' zamumlal a protáhl se. ,,Fajn.''
,,Pán nařídil aby jste si to oblékl,'' položil vedle něj oblečení ,,a pak přišel za ním.'' Alex kývl, že rozumí a začal se oblékat doprovázen chlapcovím pohledem.
Když se oblékl, chlapec ho dovedl za pánem.
,,Odejdi, číslo sedm.'' poručil Hibiki chlapci sedíc v křesle s hlavou podepřenou rukou. Chlapc kývl.
,,Ano, můj pane.'' a s lehkou úklonou se z místnosti vypařil.
,,To jsem nevěděl, že máš takové služebnictvo.'' řekl Alex pár metrů od křesla. Hibiki se pousmál a pokynul mu rukou aby k němu přišel. Druhý ho poslechl a udělal to. Hibiki si ho stáhl na klín. Alex překvapeně vyjekl.
,,Klid.'' zamručel černovlasý a dal mu okolo krku cosi. Se cvaknutím to zapl. Byl to obojek s nápisem;

Alexander
6
Hibiki

,,Huh?'' dostal ze sebe Alex.
,,Teď jsi oficiální hráč. Tohle je něco jako tvoje ID.''
,,Hm, a proč tam je napsáno Hibiki?'' zeptal se.
,,Aby ostatní věděli ke komu patříš.'' odpověděl a Anosem se otřel o jeho šíji. Alex se zavrtěl.
,,To jakože tam nebudou jen tvoji hráči?'' ověřil si po chvilce se ticha. Hibiki kývl.
,,A jak to celé bude probíhat? Bude se jen bojovat? A kdy se začíná? Je to legální?'' chrlil otázky Alex.
,,Moc mluvíš.'' řekl Hibiki a otočil si jeho hlavu k sobě. Jemně jej políbil. Pak začínal přidávat na intenzitě. Zmatený Alex se nebránil. Po chvíli se mu to začalo líbit a tak se i přidal. Snažil se jazykem dostat do úst Hibikiho, ten ale polibek ukončil.
,,Dost.'' řekl. Alex jen něco zamumlal. Chvíli tam jen seděli. Pak se Hibiki podíval na hodinky a poručil rusovlasému ať se zvedne. Ten ho poslechl.
,,Je čas.'' pronesl a na krátku dobu se mu zadíval do očí. Pak vyšli z domu. Nastoupili do tmavého auta a vyjeli směrem na jih, na konec města. Tam na ně čekalo další auto o něco větší. Seděl tam podivný kluk s krátkými, bílými vlasy. Hibiki se posadil vedle něj.
,,Tohle je Takeru. Další můj hráč. Snažte se nezabít. Pravidla se trochu pozměnila.'' řekl. Oba, Alex i Akeru na něj upřeli tázavé pohledy, tak se dal do vysvětlování.
,,Bude šest dvoučlených týmu. A ty proti sobě budou bojovat. Více se dozvíte později.'' Oba přikývli a pak se na sebe zadívali. Takeru vypadal tak na 15, žádné svaly za to ale nádherná tvář. Měl modré, hluboké oči, rovný nos a krásně tvarované rty. Byl bílý jako stěna.
Za to Alex byl celkem vypracovaný a krásy měl též na rozdávání. Vlasy, které mu občas neposedně padali do tváře měli barvu krve a byli dlouhé až k hrudi. Mužné rysy a kakaové oči, které vás do sebe vtáhnou a nepustí. V dolním rtu měl piercing, zatočenou šipku a v uších podivné náušnice.,

,,Jsme na místě.'' řekl úsměvavě Hibiki když auto zastavilo před hrůzunahánějícím domem. Byl obrovský, strašidelný, tajemný a nedaleko od něj se nacházel hřbitov.
Hibiki i Alex vystoupili, jen Takeru odmítal. Bál se.
,,No tak pojď, neboj se.'' zamručel Alex na svého parťáka. Ten jen zavrtěl hlavou a stáhl se dál do auta. Alex si povzdychl a natáhl k němu ruku.
,,Ochráním tě.'' pronesl aby se tolik nebál a konečně vylezl.
,,Vážně?'' pípl Takeru. Rusovlasý ač nerad kývl. Bělovlasý se chytl jeho ruky a pomalu vylezl z auta.
,,No vidíte, jak se k sobě máte.'' zakřenil se Hibiki a hned byl probodnutý vražedným pohledem Alexe.
,,Pojďte.'' zavelil raději černovlasý a vydal se k plotu, který byl okolo domu. Nahoře byly ostnaté dráty a dokonce i elektrický proud. Přešel k bráně. Vytáhl z kapsy kartu a přejel s ní ve vzduchu před senzorem. Ten zapípal a brána se s cvaknutím otevřela. Všichni tři vešli a brána se zase zavřela.
,,Teď vám vysvětlím pravidla a tak.'' pronesl Hibiki a podíval se na ty dva. Všiml si, že se Takeru křečovitě drží Alexe.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Naomi Naomi | 21. září 2013 v 23:02 | Reagovat

Juuuu.. :3 To vypadá zajímavě... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama